Petr Červený vede žákovská mužstva HC České Budějovice již několik let. Jeho první svěřenci dne hrají ve starším dorostu. Letos vedl osmou třídu a jeho tým obsadil druhé místo ve své skupině. Sám trenér je přesvědčen, že ročník narození 1999 bude patřit k těm lepším, kteří pozvednou český mládežnický hokej výše.

Vyšel vám skvěle vstup do sezóny, když jste poprvé prohráli až v jedenáctém kole. Čím to bylo, že postupně výkon trochu klesal?
Začátek soutěže nám vyšel opravdu dobře a dokonce jsme porazili i suverénní Plzeň. Pak se zdálo, že hráči byli příliš uspokojeni. Navíc se nám zranil klíčový útočník Jáchym Kondelík. Bohužel se nenašel nikdo, kdo by ho nahradil v pozici kapitána a vůdce útoku. Celou sezónu se výrazně prosazoval Tomáš Vochozka, ale to nestačilo.

Jak jste byl spokojený s kvalitou soutěže?
Soutěž byla dobrá pro průměrné týmy, která hrály vyrovnaná utkání. My jsme na začátku všechno vyhráli i díky nadšení a nasazení. V průběhu roku se průměrní soupeři zlepšovali, protože spolu hráli vyrovnané zápasy. My a Plzeň jsme byli od začátku suverénní, ale čím více jsme hráli se slabšími soupeři, tím šel náš výkon dolů. Pak se nám stalo, že jsme dokonce i prohráli se Strakonicemi.

To znamená, že se stejným problémem se musela prát i Plzeň?
My jsme ztráceli, ale Plzeň ne. To bylo díky tomu, že měla široký kádr, což přináší větší konkurenci a navíc Plzeň se pravidelně zúčastňovala turnajů, které pořádaly kluby, kde je akademie. Zápasy s kvalitními soupeři pak byly znát. Na konci sezóny už nás Plzeň suverénně porazila a už jsme na ně neměli.

Jak letos fungovala spolupráce s B týmem mladšího dorostu?
Domlouvali jsme se panem Čechem, a když měl málo lidí, tak jsme doplňovali B dorost. Někdy to bylo i na úkor našeho zápasu ve skupině. Věděli jsme, že zápas zvládneme a tak jsme koukali spíše na prospěch hráčů, aby hráli se staršími o kategorii výše. Někteří pak hráli za nás lépe a někteří po návratu hráli pod své možnosti.

Je častým jevem, že nevyrovnaností soutěže nejvíce trpí brankáři, kteří ke svému zlepšení potřebují spíše těžké soupeře a zápřah, než pohodovou nulu na kontě.
Všechno to vychází od pracovitosti brankářů v denním tréninku. Naštěstí máme v týmu hráče, kteří mají dobrou a tvrdou střelu, ale brankářům se často nechce tvrdě pracovat v tréninku. I my jsme měli problém brankáře přesvědčit o tom, že mají pracovat vždy naplno. Naštěstí tam byly i zápasy, kde se brankáři pořádně zapotili. My jsme navíc měli v týmu o rok mladšího brankáře Dana Svobodu a pro toho to byla dobrá sezóna a srovnal se s tím dobře.

Často se diskutuje nad tím, do kdy se má hrát hokej s pravidelným střídáním všech hráčů a od kdy se má hrát na výsledek. Co vy si o tom myslíte?
Myslím si, že od sedmé, osmé třídy už by kluci měli pochopit, že musí pro tým máknout a bojovat. I Plzeň, která měla čtyři vyrovnané pětky, hrála rozhodující okamžiky na dvě pětky. Já jsem se snažil mít vytipované hráče, které jsem posílal na přesilovku a které na oslabení. Pokud byl zápas rozhodnutý, snažil jsem se, aby hráli všichni. Od dorostu už je jednoznačně preferován výsledek. Chce to najít citlivý přístup. Sice hrát na výsledek, ale pokud hráči odvádí co mají, tak nevidím důvod do sestavy sahat a preferovat určité hráče.

Dalším častým tématem bývají rodiče mladých hráčů.
Rodiče mají na děti velký vliv. Často bývají nespokojení více rodiče než děti. Rodiče jsou často přesvědčeni, že by jejich synové měli hrát s někým jiným a více.

Kategorie starších žáků je základem budoucí reprezentace do šestnácti let, která bude poprvé nominována někdy v létě. Má někdo z budějovického týmu šanci se v nominaci nejmladší reprezentace objevit?
Pokud bych měl vyzdvihnout jednoho hráče z týmu, tak by to byl obránce Michal Jurka. Myslím si, že pokud vydrží v takovém nasazení a zápalu, který až dosud má, tak má velkou šanci se tam objevit. Tomáš Ochozka má obrovské hokejové předpoklady, co se týká talentu , fyzických dispozic, šikovnosti a bojovnosti, ale měl by pochopit, že musí neustále makat. Jáchym Kondelík je herně naprosto výjimečný hráč v této kategorii. U něj je to otázka fyzické kondice. On na svoji výšku potřebuje obrovskou kondici, potřebuje, aby se mu vyvinuly svaly, aby zdravotně vydržel. On je ještě mladý a snad s věkem postupně zesílí a pak by měl mít šanci se do reprezentace podívat.

Většinou trenéři hodnotí hokejové ročníky jako silné, nebo slabé. Jak se dá nyní mluvit o ročníku narození 1999?
Celkově je to silný ročník. Pracoval jsem i u výběru jihočeského kraje a viděli jsme, že tento ročník má velice kvalitní hráče. Pokud to vezmu na České Budějovice, tak z šestnácti hráčů týmu se jich pravidelně deset objevuje ve výběru kraje. Otázka je, jak se srovnají s konkurencí v mladším dorostu, kde jsou již dva ročníky pohromadě, protože až dosud se s konkurencí nepotkali. Jestli přijmou roli hráčů, kteří ne vždy musí nastoupit do zápasu a budou hrát tolik co dosud. Pokud nebudou trénovat, tak jim nebude k ničemu, že jsou šikovní a že dobře bruslí.