Jiří, právě jste se vrátil z kanadského Calgary, kde se vám s českým výběrem do 17 let povedlo uhrát druhé místo na turnaji World Sport School Challenge. Jaké jsou vaše dojmy?
Mně se celkem dařilo, povedlo se mi dát 7 gólů. Hlavní je však to druhé místo. Myslím si ale, že soupeři nebyli tak kvalitní, jako na MS U17, které se konalo ve stejnou dobu. Tady se jednalo o dva roky starší hráče, přesněji ročník 1994. Jediný kvalitní zápas, který se zde dal srovnávat s MS U17, byl právě finálový proti Shattuck – St. Mary’s, kde dřív hrával Sidney Crosby. Nechci říkat, že se jinak jednalo o špatné soupeře, byli rozhodně dobře fyzicky vybavení, ale technicky zaostávali.

Zmínil jste finálový zápas proti Shattuck – St. Mary’s. V tomto utkání se reprezentace nedokázala gólově prosadit. V čem byl, oproti ostatním zápasům, jiný?
Já bych řekl, že v prvních deseti minutách jsme ze soupeře měli příliš velký respekt. Díky tomu se nám povedlo inkasovat ve třech oslabeních tři branky. Poté už jsme se zvedli a dokázali hrát se soupeřem vyrovnanou partii. Myslím, že kdybychom takhle hráli úplně od začátku a ne až od poloviny první třetiny, tak jsme mohli utkání klidně vyhrát.

Na turnaji z vás byl nejproduktivnější hráč české reprezentace. Jak jste spokojený se svým výkonem?
Rozhodně jsem spokojen, turnaj mi vyšel. Určitě mi pomohlo, že jsem hned v prvním utkání nevsítil branku, ale jel nájezd. V následném utkání se situace opakovala, nájezd už jsem proměnil a tím to ze mě všechno spadlo. Poté už se mi dařilo.

Opět se rozbíhá Extraliga staršího dorostu, tentokrát svou druhou částí. Myslíte, že se vám podaří probojovat se do horní poloviny tabulky zajišťující výhodu domácího prostředí v play-off?
Kluci si to teď vzali hodně k srdci, znovu začali makat. I trenér nám vlastně říkal, že to teď začíná od začátku, nemáme se ohlížet, co bylo. Ze čtvrtého místa nám vyšel postup jen těsně. Takže bych řekl, že se teď zvedneme a určitě se nám podaří do první osmičky probojovat.

Jak jste doposud spokojen s letošní sezonou staršího dorostu?
Zatím nic moc. V suché přípravě jsme říkali, že druhé místo bude neúspěch. Čekali jsme lepší výsledky, méně proher. Ale vyvinulo se to jinak. Doufám, že teď to bude jenom lepší.

Kdo ze spoluhráčů má, podle vás, lví podíl na výkonech týmu, které vám vynesly postup do elitní skupiny A ve druhé části soutěže?
Určitě nám pomohli oba brankáři, Tomaž Trelc a Aleš Sova. Dařilo se i Radku Prokešovi, vzadu nás drží René Piegl a Josef Žáček. Řekl bych však, že podíl na výkonu týmu mají všichni stejný.

Tak, jako jste byl tahounem české reprezentace, patříte mezi nejlepší i doma v Českých Budějovicích. Snažíte se v klíčových momentech zápasů na sebe brát zodpovědnost?
Já ani nevím. Minulou sezonu jsem to na sebe brát musel, abychom něco uhráli. Tenhle rok ale zatím moc ne.

Proč si myslíte, že se vám letos nedaří tolik, jako v loňské sezoně?
Asi je to tím, že se jedná o starší kluky. Nevím co se dělo minulou sezonu, nejspíš jsem měl štěstí, ale padalo mi tam úplně všechno. Na začátku letošní sezony to bylo slabší, teď si myslím, že už se do toho dostávám.

Jaký jste typ útočníka? Popište nám své silné a slabé herní stránky?
Podle mě rozhodně nehraji ten agresivní, důrazný hokej. Spíš jsem technický hráč. Ale měl bych na sobě zlepšit úplně všechno. Nikdo není dokonalý hráč.

Snažíte se na sobě pracovat i mimo týmový trénink?
Chodím si třikrát týdně přidávat navíc.

Byl jste to vy, kdo chtěl v dětství hrát hokej, nebo vás k němu přivedl někdo jiný?
Zrovna jsme se o tom doma bavili. Mamka říkala, že jsem hokej hrál od malička strašně rád, jen mi dělalo problém se na stadion dostat. Jakmile jsem ale byl na ledě, hrozně mě to bavilo.

Provozoval jste v dětství závodně i jiný sport?
Hrál jsem fotbal, házenou, zkoušel jsem tenis. Závodně jsem však hrál jen hokej.

Jaké jsou vaše aktuální plány do budoucna
Můj největší cíl je se udržet v reprezentaci, abych si mohl zahrát příští rok MS U18. Letos bych se také chtěl s naším týmem dopracovat do semifinále play-off Extraligy staršího dorostu.